Nehraje s vámi finanční poradce „Kliente, nezlob se!“?

Když se zeptáte sta lidí na ulici, jestli chtějí finančního poradce, devětadevadesát jich odpoví, že ne, a jeden neodpoví vůbec. Důvody těch devětadevadesáti: „Už finančního poradce mám,“ případně: „Už mám všechno ideálně nastavené, nepotřebuju ho.“ Nebo je to jinak? Ze své praxe vím, co se za těmito větami skrývá. Je to normální obava z toho, že by se měli potkat opět s nějakým člověkem, který by jim přidal další dvě stavebka k pěti stávajícím. Je to normální obava z toho, že si k sobě domů pozvou rádobyodborníka, který ve čtyři odpoledne svlékne propocené montérky a na vedlejšák radí po večerech lidem, kam investovat.